tel. 554 717 737      fax. 554 714 724
e-mail: info@pppbruntal.cz

ODLOŽENÍ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY

Doplatí předškoláci na nepříznivé statistiky?

NÁŠ NÁZOR

Dvacet procent šestiletých dětí není schopno nastoupit do školy, přetřásají sdělovacíprostředky. Kde je ten "zakopaný pes"?
Často není jednoduché rozhodnout, zda je vhodné, aby dítě začalo plnit povinnou školní docházku - je na hranici. Přesto by v popředí měl vždy stát zájem dítěte a né hrozba nepříznivých statistik, honba za naplněním normativů a někdy i diletantský "úřední šiml".

Ze spisu klienta
Před sedmi lety začala šestiletá dívenka chodit do 1. třídy základní školy. Pro svoji velkou hravost měla celých pět let ve škole při výuce značné potíže. Učitelka vždy matce konstatovala, že látku zná, ale práci nestihne, protože část času věnuje na hraní. Téměř po celou dobu školní docházky má i problémy v kolektivu třídy - spolužáci jsou často ve svých zájmech "o krok" napřed. Velmi brzy si potom každý z nás uvědomí, jak by jí byl prospěl ještě jeden rok v mateřské škole.


Komentář
Věřím, že citace pana profesora Matějčka k problematice odkladů v předcházejícím článku je vytržena z kontextu a úpravena autorkou. Celkově totiž z odborného hlediska vyznívá, citlivě řečeno, poněkud naivně a odtrženě od reality a poradenské praxe:

"Zdá se mi, že je to taková opožděná reakce na sedmdesátá osmdesátá léta. Tehdy byla první třída skutečně nepoměrně náročnější, nežli je teď. Od září do února jsme jen ošetřovali děti, pro něž byl postup výuky příliš strmý například už do Vánoc musely umět číst. Tato informace se dostala ke všem rodičům, a i když je dnešní škola nepoměrně tolerantnější, traduje se dál."
"Rodiče mají strach z představ učitelky, u které neklidné, hravé a nesoustředěné dítě nemá šanci a je na obtíž. Obávají se zbytečných problémů, že to dítě nezvládne, a tak za námi vodí i ty, které mají v šesti letech IQ sto třicet, sto čtyřicet, a jsou tedy na úrovni osmi let. I pro ty chtějí odklad docházky."
Tolik profesor Matějček

Především úroveň rozumového potenciálu (označené jako IQ) není pro posouzení školní zralosti zdaleka rozhodující a významou roli hraje i spousta dalších diagnostikovaných oblastí. Dovoluji si nesouhlasit rovněž s tvrzením o nepoměrně tolerantnější výuce v první třídě v kontextu s nesrovnatelně vyššími nároky na prvňáčky v osmdesátých letech. Stejný nesouhlas by zřejmě vyjádřila většina nás - "pouze řadových" pracovníků poraden zabývajících se touto problematikou a stejně tak jako já by měla obavy z učitelky, u které neklidné, hravé a nesoustředěné dítě nemá šanci a je na obtíž. Praxe totiž ukazuje, že i takových pedagogů na prvním stupni je stále dost a dost, děti s dílčími nezralostmi stále selhávají, tempo výuky je pro ně neúnosné a od září do února je na pedagogicko-psychologických poradnách stále koho "ošetřovat".

Dovoluji si poněkud usměrnit odhad kolegyně Prokešové, dle které dnes osmdesát procent odkladů v celé republice dostanou rodiče od lékařů. Myslím, že takovéto procentuální vyjádření, alespoň v našem regionu, je hodně nadsazené. Určitě nepatřím mezi psychology, kteří si myslí, že lékaři dají potvrzení téměř každému, naopak komentář nejmenované dětské lékařky působí velice sympaticky.

Autorka článku výstižně (vzhledem k aktuální situaci) klade otázku: "Co stojí za stále častější snahou nechat dítě doma?". A vzápětí si sama odpovídá: "Ti, za nimiž rodiče s prosbou přicházejí, se shodují, že mnohdy je to především jejich strach ze školy, že první třída bude příliš náročná a dítě ji nezvládne!". Je opravdu tato obava rodičů níčím nepodloženým mýtem. Nebo je zkušenosti jejich přátel a blízkých v tomto přesvědčení opakovaně utvrzují. Bohužel, druhé tvrzení bude zřejmě faktem. Rodiče sami dobře vědí, že učitelka v MŠ má možnost vytvořit dostatečně stimulující prostředí pro zdravý vývoj dítěte a optimálně stanoveným a citlivě voleným programem motivovat, vést, rozvíjet a naučit. Právě tento citlivý přístup ze strany pedagogů ve školách mnozí z nás postrádají. A důvody? - Jsou známé, je jich mnoho a dalo by se o nich diskutovat. Rodiče však právem nezajímají.

Mohlo by se snad zdát, že straním názorům paní psycholožky Procházkové z Dětského krizového centra, která dle výše uvedeného článku "zná řadu dětí, kterým ublížilo, že odklad neměly; nezná ale jediné, kterému by ublížilo, když do školy nešlo". Bohužel, i takovéto případy registrujeme a narážíme např. na problém dětí ze sociálně slabších, případně méně podnětných rodin. Tyto děti s odkladem školní docházky často zůstávají doma, kde jim rodina není schopna zajistit přiměřené vzdělávání a psychosociální rozvoj. Děti tak po roce nastupují do školy bez viditelného pokroku a ještě více zaostávají za svými vrstevníky.


Několik rad, jak můžeme pomoci dítěti s odkladem

  • Pro dítě s odkladem školní docházky by měl být v MŠ vytvořen individuální výchovně-vzdělávací plán. Učitelka musí dítě dokonale poznat a respektovat jeho zvláštnosti. Velmi přínosná je spolupráce s PPP nebo alespoň znalost zprávy z PPP. S ohledem na školní požadavky a na individualitu dítěte se snažíme s těmito dětmi pracovat.

  • Prodlužujeme dobu, na kterou se dítě dokáže soustředit při hře a při práci a důsledně dbáme na dokončení každé činnosti.

  • Jedním z předpokladů úspěšného zvládnutí vstupu do školy je dobrý fonematický sluch, zvládnutí analýzy a syntézy krátkých slov. Dítě si musí uvědomit korespondenci zvuku hlásky s psaným symbolem. K tomuto můžeme využívat mnoho didaktických her s rozmanitými pomůckami, grafických listů (dnes běžně k dostání v prodejnách pedagogické literatury).

  • Často nastávají problémy kvůli špatné výslovnosti dítěte (procento předškoláků s logopedickou vadou je značné). V případě nutnosti neváhejme s využitím logopedických služeb. Snažíme se také co nejvíce rozšířit slovní zásobu dítěte. Děti si do mateřské školy nosí své nejoblíbenější knihy, aby se s nimi seznámili i kamarádi. Vypráví o nich, učí se jasně a souvisle vyjadřovat. Učitelka jim pak z těchto knih předčítá. Děti získají vztah ke knihám, poznají, že je čtení zajímavé a příjemné. Mateřská škola má tak možnost nepřímo působit i na rodiče dětí, aby dětem knihy nejenom kupovali, ale i z nich dětem předčítali.

  • Velkou pozornost věnujeme grafomotorice, správnému špetkovému úchopu tužky. Každé vadné držení tužky způsobuje dítěti velké problémy při psaní. Jedná se o rychlou únavu, křeče, které omezují až znemožňují psaní. V dítěti se vyvolává nechuť ke kreslení a psaní. Základní předpoklad pro správné držení tužky je správná výška židle i stolu a důležitá je i volba kreslícího, psacího materiálu. Pro fixaci správného natočení ruky leváků je výhodné kreslení (obtahování) na velké vodorovné ploše (svislá příliš zatěžuje rameno a paži), pravá ruka přidržuje papír.

  • Při realizaci odkladu školní docházky by rodiče neměli váhat prohloubit spolupráci s PPP, MŠ, logopedem, pediatrem. Zde všude jim může být nabídnuta konkrétní pomoc při výchově dítěte, metodika při odstranění dílčích obtíží a mohou potom společně připravit dítě na úspěšný vstup do školy.

Kdo rozhodne o odkladu

Konečné rozhodnutí o podání žádosti je nakonec vždy pouze na rodičích (zákonných zástupcích) dítěte. Ti by neměli rozhodovat podle svých potřeb a zájmů, a většinou jim na jejich dětech a správné volbě opravdu záleží. Masmédii často citované prohlášení rodičů: "Prodloužíme mu dětství!" je značně nadsazované.
Na druhé straně zůstaváv faktem, že existují různé přístupy psychologů a speciálních pedagogů k doporučení odkladu školní docházky. Někteří odklad doporučí vždy, protože nikde není záruka, že dítě bude ve škole úspěšné. Pokud odklad nedoporučí, záleží na rodičích, zda na odkladu trvají, a proto navštíví jiného odborníka. Záleží také na rodině, jaké výsledky od dítěte očekává. Budeme-li uvažovat o dvou stejně vyspělých dětech ve dvou rozdílných rodinách, bude jedno mít odklad školní docházky doporučen a druhé ne. Dítě, na které budou kladeny větší požadavky ze strany rodiny, by však bylo ve škole neúspěšné. Tak může vzniknout dojem, že si některá doporučení odporují. Všichni zúčastnění by proto měli k problematice přistupovat s co největší zodpovědností.

Mgr. Miroslav Piňos