FONETIKA

Fonetika je věda o zvukové stránce jazyka, důsledné výslovnosti, fyziologii mluvení (logopedie - nauka o správné výslovnosti)

ZÁKLADNÍ SLOŽKY MLUVENÍ

• dýchání
  

• tvorba hlasu
  

• článkování (artikulace)

SOUSTAVA ČESKÝCH HLÁSEK

• samohlásky - a, e, i, o, u, + samohlásky s čárkou

• souhlásky - nepárové (m, n, j, l); párové (znělé a neznělé g, b, d, v, z, h, p, f, t, s)

HLAVNÍ ZÁSADY ČESKÉ SPISOVNÉ VÝSLOVNOSTI

1. některé hlásky při výslovnosti znějí stejně, ale v písmu se označují dvojím způsobem

   • i x y

   • ú x ů (stůl, úl)

   • ď, ť, ň   dě, tě, ně (ďábel, děti)

2. Splývání - dvě sousední stejné souhlásky se vyslovují jednou

   • vyšší (vyší), měkký (měký)

   • ke splýván může dojít i tam, kde došlo ke spodobě znělosti hlásek. vítězství (vítěství)

   • tam, kde by mohlo dojít k nedorozuměnění vyslovujeme zdvojeně (nejjednodušší - nejednoduší)

3. Zjednodušování (dcera - "cera", srdce - "srce")

4. Skupiny hlásek - vyslovujeme ji buď celou zněle nebo nezněle (Čechy - nezněle, Morava - zněle)

5. nevyslovujeme počáteční ve tvarech slovesa (jsem, jsi - vyslovujeme: sem, si)

NEJČASTĚJŠÍ NEDOSTATKY VE VÝSLOVNOSTI DOMÁCÍCH SLOV

1. nedodržuje se délka samohlás

   • prodlužujeme (pívo, prápor, zéli)

   • zkracujeme (domu, řikam, zustat) - zkracuje se hlavně ů a í

2. mění se kvalita hlásek:

   • v Čechách se vyslovují samohlásky širší (veď, že jo)

   • na Moravě se samohlásky zužují

3. mění se souhlásky (škořápka, šlupka, lepčí, štvrtek)

4. vysouvají se souhlásky (řbitov, řeben, kanička)

NEDOSTATKY VE VÝSLOVNOSTI PŘEJATÝCH SLOV

1. nedodržuje se délka samohlásek - kultůra - kultura

2. vyslovuje se z místo s (diskuse, dresy - diskuze, drezy)

3. psané th se nevyslovuje se nevyslovuje jako t, ale jako tch (théma, theorie - tchéma, tcheórie)

4. místo k se před samohláskou nebo před souhláskami r, l vyslovuje g (demokracie, lokál - demogracie, logál)

5. skupina sch se ve slovech řeckého nebo italského původu vyslovuje jako š (schéma, ischias - šéma, išias)

6. skupina sp, st, sk se na počátku slova vyslovuje jako šp, št, šk (student, speciální - študent, špeciální)

7. psané x se nesprávně vyslovuje jako ks (existence - eksistence)

SLOVNÍ PŘÍZVUK

1. čeština má stálý slovní přízvuk na 1. slabice

2. jednoslabičné předložky se slovem jako jeden celek

3. mimo přízvuku hlavního je i přízvuk vedlejší('tmavo'vlasý, 'červeno'hnědý)

4. příklonky - slova, která vlastní přízvuk memají a připojují se ke slovům předchozím (ti,mi,se,mě,tě- dal Ti to..)

5. předklonky - slova, která se spojují se slovem následujícím

ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKOVÝCH PROJEVŮ

1. členění na větné úseky (frázování textu)

2. větný přízvuk (dáváme důraz na určité slovo v textu)

3. větná melodie (význam sdělení ovlivňuje větná melodie)

   • oznamovací

   • otázka zjišťovací

   • otázka doplňovací

   • rozkazovací

   • zvolací