|
SYNDROM "CAN"
(Child Abuse and Neglect)
(definice podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992)
Syndrom CAN (Child Abuse and Neglect) – tedy syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte - definovaný Zdravotní komisí Rady Evropy v roce 1992 - zahrnuje následující diagnostické kategorie:
1. Fyzické týrání
Jedná se nejen o vědomé tělesné ubližování dítěti, ale také nezabránění takovému zacházení s dítětem. Představuje vlastně všechny nepřiměřené akty násilí na dítěti. Zahrnuje vedle hrubého útoku na dítě, jehož důsledkem
je tělesné zranění, trvalé poškození dítěte nebo dokonce úmrtí dítěte, také pravidelně užívané tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek.
Formy:
nepřiměřené bití rukou (pohlavky, facky) či různými nástroji (vařečka, řemen)
kopání do dítěte, údery pěstí (má často za následek poranění vnitřních orgánů)
popáleniny (např. cigaretou), opaření horkou vodou
bodné rány (často nůžkami)
vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za ušní boltce – způsobující trhliny
odmrštění, odhození dítěte
škrcení, dušení
svazování, připoutání
silné třesení, zejména s malým dítětem
odnímání spánku, potravy
2. Psychické týrání
Představuje takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na citový vývoj dítěte, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení či negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. Psychické týrání v
podstatě vždy provází ostatní diagnostické kategorie syndromu CAN – fyzické týrání, sexuální zneužívání, šikanování, navíc se může vyskytovat samo o sobě.
Formy:
časté nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování
výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte
odmítání dítěte, citová deprivace, citové vydírání (př. ”Když se nebudeš učit, utrápíš mě”, ”Když budeš zlobit, zabije mě to”)
permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem
nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence
požadavek nereálných výkonů – ve škole, v oblasti zájmové (sport, hudba aj.)
násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob
Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické týrání v souvislosti s předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou situací rodičů, kdy bývá dítě vystaveno dlouhodobé a nepřiměřené zátěži vzniklé v souvislosti s
rozvodem. Tato problematika zahrnuje především:
zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako ”svědka” (”To on mě přeci napadl”, ”Ona si začala”)
získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči
bránění ve styku dítěte s druhým rodičem
nepřipravení dítěte žádoucím způsobem na styk s druhým rodičem
3. Sexuální zneužívání
Každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, které vede především k uspokojování sexuálních potřeb zneuživatele. Dítě je zákonem plně chráněno před sexuálními kontakty v jakékoliv formě až do
svých 15ti let. Věková hranice není stanovena tam, kde je zneužíváno závislosti jedné osoby na druhé.
Sexuální zneužívání zahrnuje všechny formy chování se sexuálním podtextem, tedy i ty, kdy dítě na první pohled nestrádá – dítě může některé formy sexuálního zneužívání prožívat jako relativně tělesně příjemné, ale i tehdy má sexuální
zneužívání závažný negativní dopad na další psychický vývoj dítěte! Zneuživatelem může být v podstatě kdokoliv, avšak mnohem častěji to bývá osoba, kterou dítě dobře zná – osoba příbuzná či rodině dobře známá, méně často pak osoba zcela neznámá,
cizí. Zneuživatel může působit na okolí dobrým dojmem, může zastávat v zaměstnání prestižní místo, mít dobré vystupování na veřejnosti
Formy:
a) bezkontaktní sexuální zneužívání:
obnažování se před dítětem, masturbace před dítětem, setkání s exhibicionistou
pozorování nahého dítěte za účelem vlastního sexuálního vzrušení, uspokojení
vystavení dítěte sledování pornočasopisů, pornofilmů
přinucení dítěte sledovat soulož
b) kontaktní sexuální zneužívání:
osahávání či líbání dítěte na intimních místech, laskání prsou, genitálií
nucení dítěte, aby manipulovalo pohlavními orgány svými či zneuživatele
orální, anální sex
sexuální styk (včetně znásilnění)
c) komerční sexuální zneužívání:
zneužití dítěte k dětské pornografii
zneužití dítěte k dětské prostituci
4. Zanedbávání
Znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu na vývoji dítěte , a to v oblasti tělesné i duševní.
Formy:
a) tělesné zanedbávání= neuspokojování tělesných potřeb dítěte
nedostatek přiměřeného jídla, pití, přístřeší, oblečení
nedostatečná lékařská péče, zanedbávání prevence (př. povinného - očkování)
b) citové zanedbávání = neuspokojování citových potřeb dítěte, nedostatek náklonnosti, lásky
b) zanedbávání výchovy a vzdělání = neustálá neodůvodněná absence ve škole, nepřiměřená dětská práce bránící naplňování vzdělávání
b)zanedbávání dozoru = ponechání zejména malých dětí bez adekvátního dohledu
5. Šikanování
Agrese (fyzická i verbální) vůči jedinci slabšímu fyzicky nebo v závislém postavení.
Formy:
ponižování, zesměšňování nepřiměřenými či nesplnitelnými úkoly
vynucování ”poslušnosti”
přinucení vykonávat práci za ”silnějšího”
vydírání, vyžadování finančních či jiných materiálních služeb
6. Systémové týrání (druhotné ponižování)
Je týrání dítěte tím systémem, který původně vznikl na ochranu dítěte
Formy:
opakovaná, nadbytečná lékařská vyšetření (zdravotnické instituce)
ponižování, přetěžování, neadekvátní přístup k dítěti (instituce školské)
zanedbávání či špatná péče v kolektivních zařízeních ( jesle, MŠ, ZŠ, dětské domovy)
rozhodování o osudu dítěte bez dostatečné objektivní informovanosti o situaci, oddělení dítěte od rodiny tam, kde to není nevyhnutelně nutné (OPD, soudy)
nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým)
7. Sekundarni viktimizace
Druhotné zraňování a vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži v průběhu vyšetřování pro syndrom CAN = dítě jako oběť trestného činu se stává ještě obětí vyšetřování
Formy:
opakované výpovědi
nedůvěra v to,co dítě říká
obviňování dítěte (”a ty jsi ho svedla”) přenášení zodpovědnosti na dítě
odebrání dítěte z rodiny
8. Münchhausenův syndrom by proxy
Vymýšlení či zveličování příznaků somatického či duševního onemocnění nebo postižení a v důsledku toho opakování vyšetření či léčení v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti.
Tyto problémy může dospělý, např. rodič přenést na dítě. Dospělá osoba má pak v takovém případě nějaké výhody (např. pobírá dávky , okolí ho lituje…).
Zdroj: Dětské krizové centrum Praha 4 - Michle
|
