Tráva? Chacha!

Na lesní cestě nedaleko Vimperku postává skupinka patnácti-, šestnáctiletých kluků ze zdejší lesnické školy. Na pěšině přešlapují už půl hodiny, čekají, až mistr dokončí práci s několika dalšími studenty a budou moci jet na oběd. Otázky točící se kolem kouření marihuany je docela baví: je to poměrně žhavé téma. Někteří byli totiž mezi těmi, kdo se minulé pondělí museli ve škole podrobit testu moči, z nějž se dá zjistit, zda nekouřili "trávu". Z devíti odebraných vzorků byly dva mírně pozitivní. V obou případech to ovšem byly dívky, které mají výuku jinde. "Trávu? Tu fakt nekouříme," říká za hurónského smíchu ostatních jeden z budoucích lesáků. "U testů je dost špatný, že se v moči ukáže pozitivní výsledek i za řadu týdnů po vykouření jointa," vážně pokyvuje hlavou další. Testy je zaskočily, ale nijak moc je "neřeší". Nesnaží se je ani ošidit, prý to stejně nejde. "Když vás nečekaně zavřou na záchod, to je pak těžké nalít do skleničky moč někoho jiného," vysvětluje další kluk. Jakýkoliv nový pokus o debatu je marný. Slova jako "tráva", "marihuana" či "joint" v nich vyvolávají už jen nekonečné veselí.

Ponížení, nebo ochrana?

Ředitel školy Brandtl na testech nevidí nic špatného. Nepřípustný zásah do soukromí? Nikoliv, účinná prevence. "Všimli jsme si, že marihuanu berou děti stejně jako denní chléb, že je to pro ně úplně normální. Studenti přitom chodí na odborné výcviky, v lesích pracují s motorovou pilou, lezou po stromech a já musím zajistit jejich bezpečnost. Když budou omámeni, může se stát, že přijdou k úrazu," říká. Své počínání opírá o zákoník práce a tvrdí, že podle právníků má na testování studentů právo. Zkoušky probíhají namátkově, školní protidrogový koordinátor vybere skupinku zhruba deseti žáků, kteří se testu podrobí za přítomnosti lékaře. "Nevzbudilo to nijak zvláštní pobouření. Myslím, že je to tím, že s dětmi o tomto problému hovoříme, vysvětlujeme jim, že to není namířeno proti nim a že je v případě pozitivního nálezu nebudeme nijak trestat," dodává šéf lesnické školy. Jedinou sankcí je oznámení výsledku rodičům. Následuje doporučení, aby dítě vzali do K-centra či do pedagogicko-psychologické poradny. "Provinilec" navíc musí přerušit odborný výcvik, například návštěvu autoškoly. O dobrovolnosti testu lze pochybovat. Ten, kdo test odmítne, je totiž brán jako pozitivní. Na jiných školách jsou v tomto ohledu ke studentům ještě mnohem tvrdší. Například v již zmíněném Chebu končí studenti, které učitelé podezírají, že kouřili marihuanu, přímo v ředitelně. Žáky testuje sám ředitel. "V ředitelně mám sociální zařízení, kde žák pořídí vzorek moči. Pak před jeho očima otevřu testovací soupravu a postupuji podle návodu, který žák předčítá. Z umělohmotného pásku, na nějž se přiloženým kapátkem nanese trochu moči, lze výsledek za chvíli odečíst," popisuje úřednicky svůj postup zdejší ředitel Jan Kot. Škola na možné testování žáků upozorňuje rodiče. Těm, kteří nesouhlasí, nezbývá než vzít ratolest ze školy pryč.

Hra na bachaře

Odborníci mají jasno: při zmínkách o nových aktivitách učitelů se chytají za hlavu. "Ve škole to funguje stejně jako v rodině. Buď tam je důvěra, anebo se zatlouká, manipuluje a problém se zatlačí do ilegality. Školy mají testy jen jako alibi vůči rodičům, policii či nadřízeným orgánům, že dělají, co mohou," domnívá se Ivan Douda z nadace Drop In. Poukazuje na skutečnost, že testy moči na přítomnost THC (účinné látky v konopí) nejsou přesné a navíc mohou být pozitivní i mnoho týdnů po vykouření jointa. Kromě toho zákony říkají, že není možné nikomu odebírat "biologický materiál" bez souhlasu dotyčného. "Co těm školám budou výsledky testů platné? Dozvědí se to, co se už dávno ví. Že drogy jsou na všech školách, že drtivá většina z toho je marihuana a že šedesát až osmdesát procent osmnáctiletých trávu kouřilo. To osmdesát žáků ze sta vyhodí? Pak můžeme dát mříže do škol a učitele změnit na bachaře," zlobí se Douda. Myslí si, že s dětmi by měli učitelé o drogách hlavně mluvit, ale nepoučovat. Žáci totiž o marihuaně většinou vědí mnohem víc než oni. "Měli by žáky zatížit zodpovědností a ne z nich dělat pitomce. Pitomci jsou takhle spíš kantoři." Ani u rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky ředitelé žádné zastání nenajdou. "Není to prevence. Školy balancují na hraně zákona, možná jej i porušují. To, co se nyní děje, vytváří atmosféru strachu," připomíná Eva Škrdlantová z odboru pro koordinaci protidrogové politiky úřadu vlády. Další úředník, ředitel odboru speciálního vzdělávání ministerstva školství Jan Pilař, chápe testy jako "orwellovské" oklešťování lidských práv. Resort ale nemá možnost počínání ředitelů zastavit. Pravomoci příslušejí krajským úřadům. Kraje zatím mlčí, zatímco ředitelé škol si nadále stojí za svým a v testování hodlají pokračovat. Jejich nejslavnější zástupce, zmíněný Jan Kot z Chebu, prohlašuje: "Dělám to dva roky a nevidím důvod, proč bych s tím měl přestat."

Stát a prevence

Vláda vyčleňuje na protidrogovou prevenci každoročně více peněz, narkomanů však neustále přibývá. Za pět let stoupl počet uživatelů drog na sto tisíc obyvatel z 23,9 na 37,7. V roce 1997 vláda schválila projekt, jenž počítal se zavedením protidrogových programů do škol: mládež měl varovat a odradit od drog. O rok později přijala vláda další koncepci s výhledem do roku 2000, díky níž se měla snížit pouliční nabídka drog a viníci měli být rychle potrestáni. V roce 1999 bylo mezi nestátní neziskové organizace, jež žádaly o dotace na protidrogovou činnost, rozděleno 45 milionů korun, okresní a magistrátní úřady dostaly ještě celkem 30,6 milionu. To byl dvojnásobek sumy vyčleněné ze státní pokladny o rok dříve. Letos stát věnuje na místní protidrogové programy téměř 88 milionů korun. Celkem bylo na státní protidrogovou politiku vyčleněno 105 milionů.

Zdroj: monitor Newton IT, 15.4.2003